<script setup> ​

<script setup> je alias pro pro použití Composition API uvnitř Single-file komponent (SFC). Pokud používáte jak SFC, tak Composition API, je to doporučená syntaxe. Oproti běžnému <script> poskytuje několik výhod:

• Stručnější zápis s menším množstvím boilerplate kódu
• Možnost deklarovat vlastnosti (props) a emitované události (emits) čistě v TypeScriptu
• Lepší runtime výkon (šablona je zkompilována do funkce pro vykreslení ve stejném scope, bez prostředníka)
• Lepší výkon odvozování typů v IDE (méně práce pro jazykový server při extrakci typů z kódu)

Základní syntaxe ​

Pro použití této syntaxe přidejte do bloku <script> atribut setup:

<script setup>
console.log('ahoj ze script setup')
</script>

Kód uvnitř je zkompilován jako obsah setup() funkce komponenty. To znamená, že na rozdíl od normálního <script>, který se vykoná pouze jednou při prvním importu komponenty, kód uvnitř <script setup> se vykoná pokaždé, když je vytvořena instance komponenty.

Hlavní (top-level) vazby jsou vystaveny pro šablonu ​

Při použití <script setup> jsou všechny hlavní vazby (včetně proměnných, deklarací funkcí a importů) deklarované uvnitř <script setup> přímo použitelné v šabloně:

<script setup>
// proměnná
const msg = 'Ahoj!'

// funkce
function log() {
  console.log(msg)
}
</script>

<template>
  <button @click="log">{{ msg }}</button>
</template>

Stejným způsobem jsou přístupné i importy. To znamená, že můžete importovanou pomocnou funkci přímo použít ve výrazech v šabloně, aniž byste ji museli vystavit pomocí bloku methods:

<script setup>
import { capitalize } from './helpers'
</script>

<template>
  <div>{{ capitalize('ahoj') }}</div>
</template>

Reaktivita ​

Reaktivní stav musí být explicitně vytvořen pomocí Reactivity API. Podobně jako hodnoty vrácené z funkce setup(), pokud jsou refs odkazovány v šablonách, jsou automaticky „rozbaleny“:

<script setup>
import { ref } from 'vue'

const count = ref(0)
</script>

<template>
  <button @click="count++">{{ count }}</button>
</template>

Použití komponent ​

Hodnoty ve scope <script setup> mohou být také přímo použity jako vlastní názvy tagů komponent:

<script setup>
import MyComponent from './MyComponent.vue'
</script>

<template>
  <MyComponent />
</template>

Představte si MyComponent jako proměnnou. Pokud jste používali JSX, je to podobný mentální model. Kebab-case ekvivalent <my-component> funguje v šabloně také - nicméně pro konzistenci je silně doporučeno používat komponenty s PascalCase názvem. To je také pomůže odlišit od nativních custom elementů.

Dynamické komponenty ​

Protože jsou komponenty namísto registrace pod klíči typu string odkazovány jako proměnné, měli bychom při použití dynamických komponent uvnitř <script setup> použít dynamické vázání :is:

<script setup>
import Foo from './Foo.vue'
import Bar from './Bar.vue'
</script>

<template>
  <component :is="Foo" />
  <component :is="someCondition ? Foo : Bar" />
</template>

Všimněte si, jak jsou v ternárním výrazu komponenty použity jako proměnné.

Rekurzivní komponenty ​

SFC se může implicitně odkazovat na sebe sama pomocí svého názvu souboru. Například soubor pojmenovaný FooBar.vue se může ve své šabloně odkazovat sám na sebe jako <FooBar/>

Pozor ale, že to má nižší prioritu než importované komponenty. Pokud máte pojmenovaný import, jehož název je s odvozeným názvem komponenty v konfliktu, můžete import přejmenovat:

import { FooBar as FooBarChild } from './components'

Komponenty ve jmenném prostoru ​

Lze použít tagy komponent s tečkami jako <Foo.Bar> pro odkazování na komponenty vnořené pod vlastnostmi objektu. To je užitečné, když z jednoho souboru importujete více komponent:

<script setup>
import * as Form from './form-components'
</script>

<template>
  <Form.Input>
    <Form.Label>label</Form.Label>
  </Form.Input>
</template>

Používání vlastních direktiv ​

Globálně registrované vlastní direktivy fungují normálně. Místní custom direktivy nemusí být pomocí <script setup> explicitně registrovány, ale musí dodržovat názvosloví vNazevDirektivy:

<script setup>
const vMojeDirektiva = {
  beforeMount: (el) => {
    // udělat něco s prvkem
  }
}
</script>
<template>
  <h1 v-moje-direktiva>Toto je nadpis</h1>
</template>

Pokud importujete direktivu odjinud, může být přejmenována tak, aby odpovídala požadovanému názvosloví:

<script setup>
import { mojeDirektiva as vMojeDirektiva } from './MojeDirektiva.js'
</script>

defineProps() & defineEmits() ​

Pro deklaraci vlastností jako props a emits s plnou podporou odvozování typů můžeme použít API defineProps a defineEmits, které jsou uvnitř <script setup> automaticky dostupné:

<script setup>
const props = defineProps({
  foo: String
})

const emit = defineEmits(['change', 'delete'])

// další setup kód
</script>

• defineProps a defineEmits jsou makra překladače použitelná pouze uvnitř <script setup>. Nemusí být importovány a jsou kompilovány, když je zpracováno <script setup>.

• defineProps přijímá stejnou hodnotu jako možnost props, zatímco defineEmits přijímá stejnou hodnotu jako možnost emits.

• defineProps a defineEmits poskytují správné odvozování typů na základě předaných vlastností.

• Vlastnosti předané defineProps a defineEmits budou vytaženy (hoisted) z nastavení do scope celého modulu. Proto vlastnosti nemohou odkazovat na místní proměnné deklarované v rozsahu setup funkce. Pokud tak učiníte, dojde při kompilaci k chybovému hlášení. Nicméně lze odkazovat na importované vazby, protože jsou také ve scope modulu.

Pouze typové deklarace props/emit ​

Props a emits lze také deklarovat pomocí „pure-type“ syntaxe tím, že do defineProps nebo defineEmits jako argument předáte typový literál:

const props = defineProps<{
  foo: string
  bar?: number
}>()

const emit = defineEmits<{
  (e: 'change', id: number): void
  (e: 'update', value: string): void
}>()

// 3.3+: alternativa, stručnější syntaxe
const emit = defineEmits<{
  change: [id: number] // "named tuple" syntaxe
  update: [value: string]
}>()

• defineProps nebo defineEmits mohou používat pouze BUĎ runtime deklaraci NEBO deklaraci na zákldě typu. Použití obojího zároveň povede k chybě při kompilaci.

• Při použití deklarace typu je automaticky generována ekvivalentní runtime deklarace z analýzy statického kódu, aby se odstránila potřeba dvojité deklarace a zároveň zajistila správná funkčnost za běhu.

  • V režimu vývoje (dev) kompilátor zkusí odvodit odpovídající ověření za běhu z typů. Například zde je foo: String odvozeno z typu foo: string. Pokud je typ odkazem na importovaný typ, odvozený výsledek bude foo: null (rovnocenný typu any), protože kompilátor nemá informace o externích souborech.

  • V režimu produkce kompilátor vygeneruje deklaraci ve formátu pole, aby se snížila velikost balíčku (props zde budou zkompilovány do ['foo', 'bar'])

• Ve verzi 3.2 a nižší byl generický typový parametr pro defineProps() omezen na typový literál nebo odkaz na lokální rozhraní.

  Toto omezení bylo vyřešeno ve verzi 3.3. Nejnovější verze Vue podporuje na pozici typového parametru odkazování na importované typy a omezenou sadu složitějších typů. Nicméně, protože runtime konverze typu stále závisí na AST, některé složité typy, které vyžadují skutečnou typovu analýzu, např. podmíněné typy, podporovány nejsou. Můžete použít podmíněné typy pro typ jedné vlastnosti, ale ne pro celý objekt vlastností.

Výchozí hodnoty props při použití deklarace typu ​

Jednou z nevýhod type-only deklarace defineProps je, že nemá způsob, jak pro props poskytnout výchozí hodnoty. Pro vyřešení tohoto problému je dostupné další makro překladače withDefaults:

export interface Props {
  msg?: string
  labels?: string[]
}

const props = withDefaults(defineProps<Props>(), {
  msg: 'ahoj',
  labels: () => ['jeden', 'dva']
})

Výše uvedené bude pro runtime vlastnosti přeloženo na ekvivalentní default vlastnosti. Navíc pomocná funkce withDefaults poskytuje typovou kontrolu pro výchozí hodnoty a zajistí, že vrácený typ props má odstraněny příznaky volitelosti pro ty vlastnosti, které mají výchozí hodnoty deklarované.

defineModel() ​

Toto makro slouží k deklaraci obousměrného (two-way) bindingu vlastnosti (prop), který může být konzumován pomocí v-model z komponenty rodiče. Příklad použití je také rozebrán v průvodci Komponenta - Binding přes v-model.

Interně toto makro deklaruje vlastnost (prop) modelu a odpovídající událost (event) aktualizace hodnoty. Pokud je první parametr řetězecový literál, bude použit jako název vlastnosti; jinak se název vlastnosti nastaví na výchozí hodnotu "modelValue". V obou případech můžete také předat další objekt, který může obsahovat možnosti (options) pro vlastnost a možnosti transformace ref pro hodnotu modelu.

// deklaruje prop "modelValue", která je konzumována 
// komponentou rodiče pomocí v-model
const model = defineModel()
// NEBO: deklaruje prop "modelValue" s možnostmi
const model = defineModel({ type: String })

// vyvolá událost "update:modelValue" při změně
model.value = 'hello'

// deklaruje prop "count", která je konzumována 
// komponentou rodiče pomocí v-model:count
const count = defineModel('count')
// NEBO: deklaruje prop "count" s možnostmi
const count = defineModel('count', { type: Number, default: 0 })

function inc() {
  // při změně vyvolá událost "update:count"
  count.value++
}

// komponenta potomka:
const model = defineModel({ default: 1 })

// komponenta rodiče:
const myRef = ref()

<Child v-model="myRef"></Child>

Modifikátory a transformátory ​

Pro přístup k modifikátorům použitým s direktivou v-model můžeme destrukturovat návratovou hodnotu z defineModel() následovně:

const [modelValue, modelModifiers] = defineModel()

// odpovídá v-model.trim
if (modelModifiers.trim) {
  // ...
}

Když je modifikátor přítomen, pravděpodobně potřebujeme transformovat hodnotu při jejím čtení nebo synchronizaci zpět do komponenty rodiče. Toho můžeme dosáhnout pomocí možností transformátoru get a set:

const [modelValue, modelModifiers] = defineModel({
  // get() je vynechán, protože zde není potřeba
  set(value) {
    // pokud je použit modifikátor .trim, vrátíme hodnotu ořezanou o bílé znaky
    if (modelModifiers.trim) {
      return value.trim()
    }
    // jinak vrátíme hodnotu tak, jak je
    return value
  }
})

Použití s TypeScriptem ​

Stejně jako defineProps a defineEmits, defineModel může také přijímat typové argumenty k určení typů hodnoty modelu a modifikátorů:

const modelValue = defineModel<string>()
//    ^? Ref<string | undefined>

// výchozí model s možnostmi, required odstraňuje možné `undefined` hodnoty
const modelValue = defineModel<string>({ required: true })
//    ^? Ref<string>

const [modelValue, modifiers] = defineModel<string, 'trim' | 'uppercase'>()
//    ^? Record<'trim' | 'uppercase', true | undefined>

defineExpose() ​

Komponenty používající <script setup> jsou implicitně uzavřené - tj. veřejná instance komponenty, která je získána pomocí template refs nebo $parent řetězců, nevystavuje žádné vazby deklarované uvnitř <script setup>.

Pro explicitní exponování vlastností ve <script setup> komponenty použijte makro prohlížeče defineExpose:

<script setup>
import { ref } from 'vue'

const a = 1
const b = ref(2)

defineExpose({
  a,
  b
})
</script>

Když rodič získá instanci této komponenty pomocí template refs, získaná instance bude ve tvaru { a: number, b: number } (referenční hodnoty jsou automaticky „rozbaleny“ stejně jako u normálních instancí).

defineOptions() ​

Toto makro může být použito k deklaraci vlastností komponenty přímo uvnitř <script setup> bez použití samostatného bloku <script>:

<script setup>
defineOptions({
  inheritAttrs: false,
  customOptions: {
    /* ... */
  }
})
</script>

• Podporováno pouze ve verzi 3.3 a vyšší.
• Jedná se o makro. Vlastnosti budou vytaženy (hoisted) na úroveň modulu a nebudou mít přístup k lokálním proměnným ve <script setup>, které nejsou konstantní literály (literal constants).

defineSlots() ​

Toto makro může být použito k poskytnutí typové nápovědy pro IDE pro kontrolu názvu slotu a typů props.

defineSlots() přijímá pouze parametr typu a žádné runtime argumenty. Parametr typu by měl být typový literál, kde klíč vlastnosti je název slotu a typ hodnoty je funkce slotu. První parametr funkce jsou props, které slot očekává přijmout, a jeho typ bude použit pro slot props ve šabloně. Návratový typ je aktuálně ignorován a může být any, ale v budoucnu jej možná budeme chtít využít pro kontrolu obsahu slotu.

Také vrací objekt slots, který je ekvivalentní objektu slots dostupnému v kontextu setup nebo vrácenému funkcí useSlots().

<script setup lang="ts">
const slots = defineSlots<{
  default(props: { msg: string }): any
}>()
</script>

• Podporováno pouze ve verzi 3.3+.

useSlots() & useAttrs() ​

Použití slots a attrs uvnitř <script setup> by mělo být relativně vzácné, protože k nim můžete přistupovat přímo jako $slots a $attrs ve šabloně. V případě, kdy je opravdu potřebujete, použijte příslušné pomocné funkce useSlots a useAttrs:

<script setup>
import { useSlots, useAttrs } from 'vue'

const slots = useSlots()
const attrs = useAttrs()
</script>

useSlots a useAttrs jsou ve skutečnosti runtime funkce, které vracejí ekvivalent setupContext.slots a setupContext.attrs. Můžete je použít i v běžných funkcích Composition API.

Použití společně s normálním <script> ​

<script setup> může být použito společně s normálním <script>. Jednoduchý <script> může být potřeba v případech, kdy chceme:

• Deklarovat vlastnosti, které nelze vyjádřit v <script setup>, například inheritAttrs nebo custom možnosti zpřístupněné pomocí pluginů (Může být nahrazeno makrem defineOptions ve verzi 3.3+).
• Deklarovat pojmenované exporty.
• Provést vedlejší efekty nebo vytvořit objekty, které by měly být spuštěny pouze jednou.

<script>
// normální <script>, vykonáno v rozsahu modulu (pouze jednou)
runSideEffectOnce()

// deklarovat další vlastnosti
export default {
  inheritAttrs: false,
  customOptions: {}
}
</script>

<script setup>
// vykonáno v rozsahu setup() (pro každou instanci)
</script>

Podpora pro kombinaci <script setup> a <script> ve stejné komponentně je omezena na výše popsané scénáře. Konkrétně:

• NEPOUŽÍVEJTE samostatnou sekci <script> pro vlastnosti, které již lze definovat pomocí <script setup>, jako například props a emits.
• Proměnné vytvořené uvnitř <script setup> nejsou přidány jako vlastnosti instance komponenty, a nelze k nim přistupovat pomocí Options API. Mísení API tímto způsobem je silně nedoporučováno.

Pokud se ocitnete v jedné z situací, které nejsou podporovány, měli byste zvážit přechod na explicitní funkci setup() místo použití <script setup>.

Top-level await ​

Top-level await může být použit uvnitř <script setup>. Výsledný kód bude zkompilován jako async setup():

<script setup>
const post = await fetch(`/api/post/1`).then((r) => r.json())
</script>

Navíc platí, že výraz, na který se čeká, bude automaticky zkompilován ve formátu, jenž zachovává aktuální kontext komponenty po await.

Generika ​

Generické typové parametry lze deklarovat pomocí atributu generic na značce <script>:

<script setup lang="ts" generic="T">
defineProps<{
  items: T[]
  selected: T
}>()
</script>

Hodnota generic funguje úplně stejně jako seznam parametrů mezi <...> v TypeScriptu. Například můžete použít více parametrů, omezení extends, výchozí typy a odkazovat na importované typy:

<script
  setup
  lang="ts"
  generic="T extends string | number, U extends Item"
>
import type { Item } from './types'
defineProps<{
  id: T
  list: U[]
}>()
</script>

Omezení ​

• Kvůli rozdílu v sémantice vykonávání modulů se kód uvnitř <script setup> spoléhá na kontext SFC. Při přesunu do externích souborů .js nebo .ts může dojít k zmatení jak u vývojářů, tak i SW nástrojů. Proto <script setup> nelze použít s atributem src.
• <script setup> nepodporuje in-DOM šablonu root komponenty. (Související diskuze)